Moje Niva
Proč Ladu Nivu?
Protože naše rodina vlastní pár kousků lesa, o který se musím starat , pohybuji se po stavbách a jsem rybář, přemýšlel jsem o autě, které mně doveze tam, kam potřebuji bez ohledu na terén a počasí. Dalším kritériem byla cena auta, dostupnost a cena náhradních dílů, možnost opravy svépomocí a zkušenosti ostatních. Po delším uvažování a vyptávání jsem zvolil Nivu. Taky mně trochu pomohla vzpomínka na dětství a seriál Návštěvníci.
Po asi dvouměsíčním shánění a čtení inzerátů, řešení, jestli obsah 1,6 nebo 1,7, karburátor nebo stříkačku, benzín nebo naftu, krátkou nebo dlouhou, jaký rok a podobně jsem to přestal řešit a koupil tu, co se mi líbila od pohledu. Objevil jsem ji na internetu, po domluvě s majitelem jsem ji měl asi za pět dní doma. Cena cca. 52.000Kč.
VAZ 21214-Lada Niva, obsah 1,7i, jednobodový vstřik, rok výroby 1997, pětikvalt. První majitel, sada 16 kol se zimníma gumama navíc, čerstvá generálka převodovky a spojky, pravidelný servis.
Koroze
Majitel sám hlásil korozi, sčímž jsem i počítal, protože nivy jsou tím pověstné a raději si to spravit sám a vědět, co je v jakém stavu, než v napohled opraveném autě najít pod nalepenou ipou uhnilej nosník. Na první pohled byly opravdu vidět místa, kde auto kvetlo, tak jsem se rozhodl pro menší opravy. Kamarád přítele mé dcery byl ale toho názoru, že když opravit, tak pořádně a že největší koroze bude pod plastovými blatníky a práhy. Po jejich odstranění jsem mu musel dát za pravdu.
Takže z malé opravy byla generálka celý kastle. Sám bych se do toho hned nepouštěl, protože nebyl zrovna čas, ale kluci měli prázdniny, tak se do toho dali. Protože auta mají jako koníček, nechal jsem většinu práce v jejich režii. Působil jsem spíše jako dodavatel materiálu a financí, vypomáhal jsem jen po večerech, když jsem přišel z práce. Jeden dělal zadarmo, protože mi leze za dcerou a jeho kamarád za odměnu, na které jsme se domluvili. Sice to nebyl žádnej balík, ale lepší si to vydělat u mně, než na brigádě v Penny.
Oprava
Auto jsme skoro celé rozebrali. Jakékoliv rezaté místo bylo vyříznuto a nahrazeno novým plechem a svařeno. Celá karoserie byla zbavena barvy až na plech. Kyt, základovka, barva.
Pouze odstín barvy jsem trochu netrefil. Chtěl jsem modrozelenou tmavou, ale po prohlídce asi padesáti vzorků jsem z toho byl trochu vedle a nakonec to je drobet jinak. Spíše dozelena.
Pro srovnání:
A takhle jí to sluší:
Dojmy z auta
Lada Niva na silnici je jako návrat do minulosti. Otočit auto na místě nebo zaparkování se rovná návštěvě posilovny. Moje auto totiž nemá servo. Při jízdě to ovšem skoro nevnímáte. Že si auto dělá při rychlosti nad osmdesát co chce, není pravda. I ve stovce docela sedí a bývalý majitel s ním prý jezdil i stotřicet po dálnici a vše v pohodě. Pouze se musíte naučit nevnímat různé pazvuky, které se šíří autem při kterékoliv rychlosti. Motor uvnitř je hlučnější než venku, potom různé vrzání a klepání, ale po krátkém čase si člověk zvykne. Ti starší si mohou vzpomenout na Škody 1203, které mi to připomíná, a přece na nich stála celá socialistická doprava. Také venkovní zrcátka jsem vyměnil, protože v originálních nevidíte nic anebo prd.
Pravé vlastnosti nivy poznáte až mimo silnici. Zatím jsem se s ní vyškrábal všude, kam jsem potřeboval, a to jsou na autě obutý normální letní gumy. Nejezdím s ní žádný extrémy, ale ani se s ní nemazlím. Kupoval jsem si jí, aby mi sloužila, takže jsem vyndal zadní sedačky, čímž vnikl skoro kubíkový prostor, a i když jí naložím, tak projede všude.
Spotřebu paliva neřeším, protože když má auto skákat po lese a ještě něco uvést, nemůže jezdit za šest litrů.